Středa 9. května 1945 - den osvobození

Ráno 9. 5. 1945 projíždí Úvaly první vůz, kupodivu americký. Podle archívních zdrojů to jsou spojky vyslané k německé generalitě, aby je zpravili o podepsání kapitulaci německé armády v Remeši a zabránili dalším zbytečným krveprolitím. Vůz nezastavoval a nevšímavě projíždí Úvaly.
Ráno, kolem 8. hodiny, nachází J. Řezáč v lese Vidrholci, nedaleko lesovny, zastřelená, zohavená a zmučená těla rukojmí Jandourka, Marčina a Michálka. Vydal se do lesa pátrat po odhozené munici a namísto ní konečně objasňuje záhadu, kam se poděli „propuštění“ rukojmí. Toliko ke slibu poručíka Meinela...
V Úvalech se od rána trousí lidé na hlavní silnici a náměstí. Ještě se objevují bezhlavě prchající Němci, zejména od Poděbrad mířící na jih k Sázavě a dále k Američanům. Jedni se snaží i pod pohrůžkou zbraní drancovat místní obchody, ale stačí začít volat: „Rusové jedou“ a skupina v panice utíká, zbraně nezrbaně.
A již přijíždějí!
Náhle se však dole na náměstí ozývá potlesk, jásot, křik a radostné volání: „Rusové!“ Na malém voze jede první rudoarmějec, stojí a na obě strany máva. V jásotu ani nestačí přijímat jemu podávaný rozkvetlý šeřík. Úvaláci podél celé silnice na Prahu září, tančí, pláčou, zpívají, objímají se navzájem. Válka je definitivně u konce.
Píše se 9. 5. 1945 a toto datum si budeme ještě dlouho připomínat!

Po chvíli do města vjíždí i těžká technika Rudé armády tanky, kaťuše...
Euforii přihlížejících zachycuje dobové svědectví:
„Když pak přijely první tanky, každý věděl, že jen přítomností přiváděli ’nadčlověka’ do strašlivé hrůzy a proto definitivně blaženě a spokojeně začal oddychovat. Tanky se ozdobovaly, objímaly, líbaly. Mnohý z nich byl jako hrozen vína obsazen našimi lidmi a dětmi...“
Ještě ten den se v Úvalech ustanoví Revoluční garda, které velí štábní kapitán Tuzar. Posádka byla nejprve umístěna ve škole, později v hostinci u Chroustů. Dva sovětské tanky zůstávají přes noc 9. – 10. 5. v Úvalech před domem Vránů a spolu s obyvateli slaví konec války.
 Jiří Vrána vzpomíná:
„Rusové nám dávali ze svých zásob potraviny, konzervy UNRA a my jim pak české buchty. Bylo to opravdu dojemné a šťastné shledání. Ráno příštího dne pak odjeli na Prahu.“

Online sledujte zde.