Úvalsko.cz

Doc. Ing. Dr. et MUDr. Antonín Schönfeld se narodil roku 1869 v obci Vraňany na Mělnicku. Studoval Lékařskou fakultu v Praze, a také Českou vysokou školu technickou. Stal tak nejen inženýrem agronomie,  ale i doktorem lékařství. Později doktorem věd a docentem oboru včelařství.

Antonín Schönfeld - zdroj: user.mendelu.cz

Od medicíny ho to ale táhlo k zemědělství a včelám. Pracoval na Ministerstvu zemědělství a byl jedním z otců zakladatelů Státního výzkumného ústavu včelařského, rybářského a hydrobiologického. Ve svých 50ti letech byl jmenován jeho prvním ředitelem. Včelařství byla jeho velká vášeň a dospěl k mnoha důležitým poznatkům. Vydal svoji vědeckou knihu Anatomie, morfologie včely medonosné, jež je jeho celoživotním výzkumným dílem. Učil na vysoké škole, byl členem vědecké rady Masarykovy akademie práce a za svůj život vychoval mnoho svých vědeckých následovníků.
V Úvalech bydlel v Havlíčkově ulici od roku 1924/25 až do své smrti v roce 1958. Možná jeho dům často míjite a přístě si vzpomenete.

dům, kde bydlel Antonín Schönfeld

RNDr. František Josef Havelka alias Proboštovský je trochu opomíjená osobnost spojená s Úvaly. Přitom jeho honosná vila, kde nějaký čas žil, dominuje jedné z nejkrásnějších části Úval.


Oproti dobové fotografii je vila dnes trochu upravená, ale původní ráz zachovává.

Fotografii zaslal Lukáš Rubeš - Uvaly.cz

Tento všestranně nadaný člověk se narodil se roku 1882 v Proboštově. Vedle svého jména by mohl mít uvedeno spisovatel, malíř, grafik, zeměpisec, publicista, vynálezce nebo tajemník ministra první Československé vlády. Vyučil se litografem a absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Lipsku, kde se stal asistentem královské akademie pro grafická umění. Pak odešel do Ruska a na začátku století se stal profesorem v Tbilisi na Kavkaze, později v roce 1913 ještě dva roky v sibiřskému Tomsku. Před vypuknutím války byl obžalován z velezrady a internován v Rakousku. Z této internace se dochovala i dobová fotografie, F.J.Havelka je prostřední ležící postava.

Zdroj: Dreyblatt.org

V roce 1917 byl poslán jako vojín na italskou frontu. Po převratu se stal tajemníkem ministra Československé vlády. Své zážitky a zkušenosti popsal v několika knihách např. Zápisky z vyhnanství, Děti mučedníci, Na italskou frontu a zpět apod. Byl také autorem několika patentů (dochované naskenované dokumenty ( 1, 2, 3), jež znamenaly velký pokrok v grafické a reprodukčním oboru. Zemřel v Teplicích 27. září 1947.

Všichni občas chodíme okolo starých úvalských vilek, ale jen málokdo tuší, kdo je postavil a žil v nich. Už jsem jich tu několik ukazoval a toto jsou v krátkosti další 3 domy, které mají svojí historii a zajímavého majitele.
První je dnes už trochu zmodernizovaná, ale stále v původním rázu vila Rudolfa Hermanna. Žil zde se svojí ženou Marií, než se jim stal osudným jeden z vyhlazovacích táborů za 2. světové války. V jejich domě je dnes Městský dům dětí a mládeže.





Další je vila jednoho z prvních lékařů v Úvalech. MUDr. Josef Horák u nás působil cca od roku 1919 jako obvodní a nádražní lékař. Jeho vila má téměř původní podobu.




Třetí je krásná stylová vila stavitele E. Macholdy. Ten ji postavil po roce 1920. Do té doby zde bylo kolem hlavní silnice jen pole.

Divadelní herec ND, filmový herec, ředitel divadla Rokoko nebo činohry v Olomouci, hoteliér a také otec velké herecké rodiny Steimarů, kam patří hvězdy jako vnuk Jiří Kodet nebo pravnučky Barbora Kodetová nebo Anna Polívková. To všechno se dá říci o Jiřím Steimarovi. Umělec a nositel řady vyznamenání začínal už v němém filmu a pro mladší diváky je známý hlavně jako pan Kolaloka z geniální westernové komedie Limonádový Joe.

Limonádový Joe aneb Koňská opera [film]. Režie:Oldřich Lipský. ČSR.Filmové studio Barrandov, 1964.

Ten není potřeba představovat. Málokdo ale ví, že tento všestranný umělec žil téměř 26 let v Úvalech. Jeho vilu, postavenou okolo roku 1914 v horském stylu obklopenou lesy, najdete na konci ulice Horova, v jedné z nejhezčích částí Úval. Až někdy půjdete z koupaliště, stavte se podívat. Dnes má Steimarova vila už modernější vzhled, ale svůj původní ráz věrně zachovává.



Na konci ulice se pak dá napojit i na lesní cestu, kterou se dostanete až k mlýnu a na náměstí. Jiří Steimar u nás bydlel až do roku 1967, kdy se přestěhoval do Prahy, kde o rok později umírá na zhoubný nádor. Jeho slavné potomky vidíme ve filmech a na prknech divadel dodnes.

Tentokrát mě zaujalo místo, kde již dneska nic není. Ale ještě před pár lety bylo a většina úvaláků si to dobře pamatuje. Mám na mysli jednu z nejstarších dominant našeho města a zcela jistě nejstarší hospodu v Úvalech. Stála tu na nynější zelené louce vedle základní školy stovky let a názvů vystřídala celou řadu. Říkalo se jí hospoda panská, vrchnostenská, dolejší, dominikánská, U bílého lva, U lva a až nakonec zůstalo "U českého lva".

Úvaly roku 1892 - kniha "Úvaly jindy a nyní 1923"

Ve starých písemnostech se nepřímo mluví o hostinci v Úvalech již okolo konce roku 1349. Hostinec v podobě, kterou si úvalští pamatují, byl postaven roku 1706 na místě dvou pustých a pobořených usedlostí. Maškovského selského gruntu a Krejčovské chalupy. Letopočet "A. 1706" býval vytesaný na klenáku hlavní pískovcové brány. Stavitelem byla vrchnostenská kancelář ve Škvorci a vládnoucí kníže Jan Adam Ondřej z Liechtenštejnu, který tak zužitkoval výhodné místo v ohybu náměstí při císařské silnici. Některé prameny zase popisují, že hostinec nechala postavil až jeho dcera kněžna Marie Terezii Savojská, která se tu podle legendy později zjevovala v podobě bílé paní. Prvním nájemníkem zájezdního hostince tehdy nazvaném "U Bílého lva" byl Jiří Doubrava, jedna z velmi významných osobností 18. století v historii Úval

auto: Myslivec - kniha "Úvaly jindy a nyní 1923"

Sídlil zde poštovní úřad i obchod,  přepřahali se zde koně na formanských povozech, chvíli zde probíhala školní výuka, sídlila zde záložna i místní politická strana. Ve válečných dobách byl zase hostinec útočištěm pro vojáky všemožných pluků a armád. V době největší slávy to ale bylo zdejší společenské centrum a bylo zde hodně živo. Hostinec také uvítal několik vzácných návštěv. Byl zde ubytován třeba arcivévodu Albrechta Fridricha Rakousko-Těšínského se svým štábem během prusko-rakouské války. Na jeho počest se zde také konala taneční zábava, kde si princ sám zatancoval. Mezi další zajímavé hosty z pozdější doby patří třeba spisovatel a publicista Stanislav Kostka Neuman, který zde pobýval v roce 1923.

V pozdější době hostinec vystřídal spoustu majitelů, až byl v roce 1948 znárodněn. Poslední, kdo budovu využíval, byly úvalské sběrné suroviny. Přes její nenahraditelnou historickou hodnotu a protest některých obyvatel byla budova hostince zbourána v roce 1988. Pro Úvaly to byla velká škoda a přišli jsme o jednu ze svých nejstarších památek.
Z této doby se dochovala fotogalerie Jiřího Štorka, ze září 1987, mapující demolici.

Tohoto zajímavého domku jsem si všiml jen náhodou. Je na Pražské ulici kousek od závor a na první pohled mě upoutal obyčejný městský domek, kde ze střechy vyčnívá zvonice. Ta totiž úplně nepatří mezi běžné vybavení rodinného domku. Pokud ale příjdete blíže, zjistíte, že se jedná o faru a dokonce i kapli. 
Husova kaple a fara Církve československé husitské byla v Úvalech slavnostně otevřena 2. března 2003. A to hned za účasti nejvyšších církevních hodnostářů.



Tehdy náboženská obec zakoupila v Úvalech nemovitost, jež byla za cca 2 miliony korun upravena na kapli a faru s bytem pro farářku. Na objektu byla zřízena i malá zvonice, v níž byl instalován 8 kg vážící zvon Jan. Zvon získala v šedesátých letech 20. století úvalská náboženská obec darem od přátel ze Slovenska. Oficiální stránky církve zde>>.

Až půjdete přes úvalské náměstí, zastavte se u výrazného světlého domu č.p 45.  Je to úvalská fara, kde si na průčelí domu, můžete všimnou busty šestého úvalského faráře Aloise Dostála.



Cesta k samostatné úvalské faře byla v minulosti poměrně složitá. Dlouhá léta, až do roku 1343 patřily Úvaly k farnosti v Horkách a později k farnosti tuklatské. Po obnovení hradešínské farnosti roku 1734, jsme přešly pod Hradešín. I ten byl stále Úvalům velmi daleko a tak žádali úvalští samostatnou duchovní správu. Vyhověno jim bylo v roce 1856 a po dlouhém hledání byl zakoupen statek č.p. 45. Byla zde vystavěna jednopatrová budova, na jejíž stavbu přispěl i císař Ferdinand I. Od roku 1856 na faře působilo hned několik farářů, až sem roku 1906 nastoupil asi nevýraznější Alois Dostál.

sbírka J. Štorka

Ten, co by farář, ale i literární a divadelní autor zde byl velmi činný, proto i většina děl pochází právě z této doby. Psal povídky a divadelní hry převážně z lidového prostřední nebo s historickou tématikou. V Úvalech byl velmi oblíbený a snad nebylo spolku, kde by se neúčastnil. Krom toho hrál s ochotníky divadlo nebo přednášel s dětmi v Úvalech i okolí. Je také autorem první knihy o Úvalech z roku 1914 s názvem "Ouvaly". Jeho spisy vyšly i v ameriském časpise "Hlas". V roce 1928 na oslavu svých 70tých narozenim byl pražských arcibiskupem jmenovám čestným konsistoriálním radou. Zemřel o pár let později, 13.6 1934 v Úvalech. Z jeho pohřbu se dochovala fotografie i smuteční oznámení.

sbírka J. Štorka

sbírka J. Štorka

 
Jeho literární činnost byla oceněna ministerstvem školství a 14. června 1936 mu byla na farním úřadě slavnostně odhalena bronzová busta. Tu však čekal ještě zajímavý osud. V Úvalech vydržela jen pár let, než byla za protektorátu zkonfiskována pro válečné účely. Po osvobození se do Úval busta  naštěstí vrátila zpět.



Ze života A. Dostála se dochovalo spousta písemnosti. Ve sbírkách je má místí rodák pan Jíří Štork.

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.....

Tuto básničku zná z dětství asi každý z nás. Naše babičky zase možná vzpomínají na vůbec první slabikář "Poupata", používaný od roku 1918. To jsou jen dvě známá díla, z celé řady knížek a básnických sbírek Josefa Kožíška. Málokdo však tuší, že tento vynikající básník a dětmi milovaný učitel, prožil podzim svého života v Úvalech. Zde zakoupil v roce 1926 vilu v dnešní Kožíškově ulici č.p 467.




Ve školním roce 1926/27 byl dokonce ředitelem na úvalské měšťanské škole a pro tuto školu složil "Hymnu úvalských škol". V Úvalech žil do svých 72. let, kdy přesně v den svých narozenin, v červenci 1933, náhle umírá.  Ulice, kde žil získala později jeho jméno a v roce 2012 zde byla umístěna informační tabule.

Pokud půjdete někdy ze zdravotního střediska, zkuste se podívat do vedlejší vodorovné Štefánikovy ulice. Narazíte tu na honosnou, více jak stoletou, vilu "Viluše".


Vila byla postavena v roce 1912 a dobovou atmosféru vám dokreslí i povrch současné ulice, dodnes prakticky jen ušlapaná hlína s štěrk. Ve vile dlouhá léta žil a pracoval český spisovatel, novelista, učitel a překladatel Jan Václav z Finberka vl. jménem Svoboda. V Úvalech žil od roku 1925 až do své smrti v roku 1951. Svým stylem, zaměřeným hlavně na radosti a strasti venkovských rodin, se hodně podobal tvorbě K.V.Raise. Byl dlouholetý člen významných literárních a uměleckých spolků: Máje, Svatoboru či Umělecké besedy. 


Dochovaly se i cenné historické písemnosti vztahující se k této osobnosti v Úvalech. Ve sbírce je má místní rodák a sběratel autogramů pan Jiří Štork.

Dopis z roku 1928 od V. Hrbeka z Plzně adresovaný spisovateli.



Karta s přáním z roku 1928 od Jana Václava z Finberka psaná přímo v Úvalech


Pohled z roku 1948 od Jana Václava z Finberka psaný přímo v Úvalech

Roh ulic 5. května a Dvořákova (na mapě) dnes už není ničím nápadný. Stojí zde velká rodinná vila, kterou postavil Antonín Netušil a každý kdo někdy šel na místní hřbitov, nebo do kopce směrem k obchodu, tuto křižovatku zná.


Jinak tomu bylo ještě před cca 90 lety. Tehdy to bylo důležité středisko židovské komunity v Úvalech. Původně zde stála vrchnostenská mýtnice a sýpka. Změna nastala v roce 1850, kdy byla mýtnice přestavěna na synagogu a židovskou školu. Působili zde rabíni Benjamin Synek, Izák Roubíček a Herman Brod. V roce 1867 byla opravena fasáda synagogy v románsko-gotickém slohu.

zdroj: Úvaly jindy a nyní 1929

zdroj: Úvaly jindy a nyní 1929

V Havlíčkově ulici přímo naproti Restauraci a pensionu U Vinařů se nachází velmi zajímavá vila (na mapě), která na první pohled upoutá pozornost. Stylovou vilu postavil v roce 1907 úvalský pošmistr František Kaplan a na dlouhých 22 let do roku 1929 s stala místním poštovním úřadem. Kromě pošty zde byla i telefonní a telegrafická stanice.



 

 O důlěžitosti tohoto místa vypovída i zobrazení na tehdejších pohlednicích Úval.

pohlednice Úval z roku 1938 (zdroj: fotohistorie.cz)

K vile náleží i skvostná zahrada, kde můžete přes plot vidět obrovskou magnolii a nebo v čechách velmi vzácný stom Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba). Jeho větve přesahují plot, proto sáhnout si na něj může každý. Oba stromy jsou přes 100 let staré.
Stromy ginkgo pochází až pravěku a jsou tak nejstaršími stromy na zemi. Dožívají se až 1000 let.

List Ginkgo biloba

Ginkgo biloba

Magnolie