Úvalsko.cz

zajímavá místa a příběhy v Úvalech a okolí...

Úvalská výtvarnice Hluchaničová kreslila s oscarovou legendou Genem Deithem

Určitě znáte králíky z klobouku Boba a Bobka, Štaflíka a Špagetku nebo pana Pipa. Za oceánem zase děti znaly třeba nešťastníka Nudnika. Toho distribuovalo studio Paramount a v roce 1965 byl dokonce nominovám na Oscara.


A v tomto všem a mnoha dalším má prsty i úvalská výtvarnice Miluše "Milka" Hluchaničová. Ta se narodila roku 1940 v Úvalech a dalších 29 let to byl její domov. Studovala střední umělecko-průmyslovou školu a po maturitě nastoupila do studia animovaných filmů - Bratři v triku. Právě tady měla možnost se potkat a spolupracovat s legendou animovaných filmů Genem Deitchem.

Zdenka Deitchová, Miluše Hluchaničová a Gene Deitch ( 1976 Kratky Film), zdroj: awn.com
Jeho příběh je zajímavý sám o sobě, ale to by bylo na dlouho. Byl to asi nejdéle žijící Američan v komunistickém Československu. Přijel pracovně na 10 dní, ale našel si tu ženu a už tu zůstal. V roce 1960 tu vytvořil film Munro, který získal Oscara za nejlepší animovaný film. Po tomto úspěchu se k nám do Prahy hrnuly zakázky na nové díly ikon, jako je Tom a Jerry nebo Pepek námořník. Pro výtvarníky "cartoons" není kromě Disney postaviček a Simpsonů asi nic většího a pro Prahu a české kreslíře to byla obrovská pocta.
Ale zpět k Miluši Hluchaničové. Ta spolupracovala na desítkách kreslených krátkých filmů pro československý i americký trh (výčet na FDb, IMDb) a její poslední film server IMDB datuje do roku 2006. Kromě těch slavných mi v hlavně asi nejvíce ulpěla hororová pohádka Mrňous a čarodějnice. Určitě jste také viděli. Kde v Úvalech téměř třicet let bydlela jsem nezjistil. Pokud to víte a nebo se máte kde zeptat, zkuste to.... a když uspějete napiště mi prosím :)









Vůdčí osobnost české architektury a úvalský rodák Prof. Miroslav Masák

Přemýšlím, že poprvé píšu o někom, kdo tu s námi stále žije. Obvykle to byla nějaká historická postava, ale tentokrát jsem se potkal s velkou úvalskou osobností naživo. Minulý týden jsem měl možnost s pár lidmi posedět "na drinku" s legendou architektury s Miroslavem Masákem. U něho stačí říci obchodní dům Máj, Ještěd nebo rekonstruovaný Veletržní palác a hned je to jasné. Jestli to čte někdo, kdo minimálně v jedné z těchto staveb nikdy nebyl, tak doporučuju doplnit vzdělání:)

Miroslav Masák 2010 - Krásný ztráty [pořad].Režie Tereza Kopáčová. Česko: Česká televize 2010
Kdo to tedy je prof. Miroslav Masák? Narodil se v roce 1932 v Úvalech. Vystudoval Fakultu architektury na ČVUT a absolvoval s projektem plaveckého stadionu do Prahy-Podolí. Poté byl jedním ze zakládajících členů novátorského projektového ateliéru SIAL. Pod touto značkou vniklo právě několik, pro Českou republiku téměř nepostradatelných staveb, jako je obch. dům Máj nebo Ještěd. Neofunkcionalistický obchodní dům Máj, kde je Masák spoluautorem, byl ve své době naprosto přelomový high tech počin s hromadou nových technologií a právem přitahoval pozornost západních medií. Zimní středisko a vysílač Ještěd, na kterém Masák spolupracoval, není nutné představovat. Liberec by bez něj nebyl Libercem jak ho známe. S podporou ateliéru Miroslav Masák založil a několik let vedl ŠKOLKU – samostatný koncepční ateliér mladých absolventů škol architektury. Pak už jen zkratkovitě, protože by to vydalo na menší knihu. Politické prověrky a nelibost režimu, která potkala snad každého, kdo neohnul záda. Angažmá v Občanském fóru, jmenování poradcem prezidenta republiky Havla a pověření dalším rozvojem Pražského hradu. K tomu spousta cen a ocenění u nás i v zahraničí a mnoho dalšího. Toto je všechno prof. Miroslav Masák, kterého můžete v Úvalech běžně potkat na ulici.
Za mě snad jedna osobní. Přijde mi, že tyhle geniální lidi, jež práce neskutečně baví prostě nestárnou. Tipoval jsem mu tak max 70 let a ono 83.

Několik rozhovorů s Miroslavem Masákem na Aktualne.cz, Liberec, Deník.

Neznámé místo posledního odpočinku vojáků nacistického Německa

Přestože na úvalském hřbitově nikdo z mých předků neleží, byl jsem se tu za poslední dobu podívat asi třikrát. Nejprve jsem hledal památník hrdinů z konce války. Pak jsem se byl podíval, zda najdu, kde leží onen voják rudé armády, který ožralý spadl z kradeného kola a zemřel. Několik generací Úvaláků se mu pak klanělo jako padlému osvoboditeli. No a dneska potřetí. Dneska jsem ale hledal něco co není označeno a vím to jen z vyprávění pamětníků. Jsou tu totiž pochování bez náhrobku, bez kříže, i minimálně dva vojáci německé okupační armády. Prý se to odehrálo tak, že přes Úvaly jen vlak plný raněných německých vojáků a dva mrtvé nechali v Úvalech. Jeden byl v uniformě a druhý jen v podvlíkačkách. Jeden místní je pak vezl na kárce ke hřbitovu.
Pokud chodíte na hřbitov, tak jste si možná všimli, že první hrob na novém hřbitově je jen zelený s nasypanou hromadou hlíny. Tak právě tady by to mělo být. Na jednom hřbitově tak leží nejen místní, ale zástupci i obou bojujících armád. Podle některých pamětníků je v hrobě dokonce až pět německých vojáků.


Popraviště u Kostelce nad Černými lesy

Kostelce nad Černými lesy byl ve své době správním, kulturním i soudním centrem širokého okolí. Proto také měl svoje popraviště. Na staré mapě z 1. vojenského mapování z konce 18. století je vidět, že stálo daleko za městem.


Dnešní poloha je někde v červeném kruhu u rozcestníku Bílá hlína. Stejně jako v Českém Brodě se také tato část do dneška jmenuje příznačně "Na spravedlnosti".

zdroj: Mapy.cz


Popraviště u Českého Brodu

V sobotu jsem byl na muzejní noci v Českém Brodě. Kromě vystaveného pokladu mě zaujaly i dvě staré mapy. Pochází z 1. vojenského mapování, někdy okolo 60.-80. let 18. století a na jedné z nich je možné vidět českobrodské popraviště. Je označeno šipkou, pod kterou je ještě patrný nápis "galgen" (šibenice) a červený symbol.


O tom co se tam dělo se asi není nutné rozepisovat. Odsouzení zde prožívali poslední kruté okamžiky svého života a samotná smrt pro ně často byla vykoupením. Český Brod svého vlastního kata prý neměl, protože to byl celkem drahý špás, ale půjčoval si ho z okolních měst. Dokonce se traduje historka, že kata spěchajícího s doprovodem na jednu popravu přepadli lupiči. No to mu se říká fakt smůla. Kat zločince zpacifikoval a vzal s sebou :)
Ale zpět na popraviště. Co je tam asi dnes? To mě moc zajímalo a proto jsem překryl novou mapu tou starou a čekal co vypadne. Rovnou říkám, že to není jednoduché. Mapy mají odstup skoro 250 let a 1. vojenské mapování dělali důstojníci metodou "od oka". Take i kdyby hlavní cesty reálně seděly na milimetr na mapě nemusí. Hlavní bod bylo českobrodské náměstí a velké tahy přes město. Ty sedí celkem dobře. Tak mrkněte.


Pokud bydlíte v ulici "U studánky", a máte okna směrem na Novou Ves II, byl bych opatrný :) Patrně koukáte na místo, které bylo to poslední co spousta lidí ve svém životě viděla. Pokud je nějaké místo, kde by mohly slabší povahy cítit "něco", tak je to bude asi tady. Zkuste to, já to nepoznám. Hned mi ten místní nápis na aktuální mapě "Na spravedlnosti" začal dávat smysl. Tak se totiž označují tato místa. Dle mého popraviště může být díky nepřesnostem i o 100-200 metrů jinde, proto klidně někde v červeném kruhu.


Za zmínku ještě stojí, že v blízkosti popraviště stojí vila místního zavražděného kontroverzního podnikatele.

Krychnovský poklad v Českém Brodě

Včera byla v Podlipanském muzeu v Českém Brodě muzejní noc. Nesla se v duchu loupežníků, zločinců, poprav, útrpného práva a přilákala desítky lidí. Návštěvníci si mohli obtěžkat katův popravčí meč, zjistit jak to bylo s naším lesem Vidrholcem/Klánovickým nebo ochutnat loupežnický guláš.
Asi nejzajímavějším a pro mě největším lákadlem byl ale unikátní Krychnovský poklad. Ten objevil čeledín Josef Pýcha 22. listopadu 1930 při podzimní orbě na Kouřimsku, u obce Krychnov na poli „Na klínku“, patřícímu sedlákovi Antonínu Boumovi.

 
Vyoral silně poškozenou hliněnou nádobu, ve které byl uložen stříbrný zlacený korbel a v něm stříbrný zlacený pohár.


 

V poháru i mezi pohárem a vnitřní stěnou korbelu bylo vysypáno mnoho mincí, tolarů, grošů a krejcarů. Celkem se našlo 109 mincí z Čech a různých částí střední a západní Evropy z rozmezí let 1575 až 1625. Původně chtěli nálezci poklad utajit a prodat, ale v Krychnově se to rozkřiklo a museli s pravdou ven. Mincí bylo původně mnohem více a čeledín se přiznal že hlavně ty zlaté se již ztratily. Majitele pokladu a důvod uložení do země se nikdy nepodařilo vypátrat.

Skautská lilie vytesaná do skály roku 1927

Někdy minulý rok mi Mirek Gloc říkal o staré skautské lilii ve Škvorecké oboře. Měla být vytesaná někde na skále u Výmoly. Občas jsem koukal, když jsem šel okolo, ale nikdy jsem ji neviděl. Dneska se na mě usmálo štěstí a konečně jsem ji našel. Letopočet v lilii uvádí rok 1927, takže už ji tu máme téměř 90 let. Pokud tu někdy půjdete tak lilie je přesně tady.




Rozhledna Skalka na Vyžlovce

U obce Vyžlovka směrem na Štíhlice stojí od roku 2011 rozhledna Skalka. Rozhledna je dřevěné konstrukce, vysoká 25 m a stojí na místě bývalé skládky. Vyhlídková plošina je ve výšce 21 m. Pokud budete mí štěstí na počasí, tak můžete z vrcholu vidět Malý a Velký Bezděz, Ještěd a možná i Sněžku. Což nebyl náš případ, protože bylo zataženo a nebyla vidět ani vedlejší vesnici, ale snad příště.
Od roku 2012 je rozhledna volně přístupná.




Pár stovek metrů od rozhledny je vynikající restaurace Pizzerie Ristorante Vyžlovka, která rozhodně stojí za navštívení. Nečekal bych že v obci kde žije jen pár stovek lidí bude takovýto podnik. Pokud chcete o víkendu v době oběda, tak doporučuju rezervaci. Restaurace je hodně vyhledávaná a je zde obvykle dost plno.